Gól Ondřeje Rozsévače byl tříbodový
Zda měl tento zápas sloužit jako omluvenka za výbuch „benfiky“ v minulém kole, měly by jsme se omlouvat dorazivším fanouškům za předvedený výkon dvojnásob. Útěchou budiž, že to byl poslední zápas podzimu a je dostatek času se nachystat na těžké jaro.
S několika hráči prvního mužstva v základní sestavě měl být tento mač pouhou formalitou a otázkou výše skóre. Ale to, co byli někteří naši hráči schopni předvést na hřišti, by se dalo přirovnat k fotbalové tragédii nebo poslednímu stádiu před ukončením fotbalové kariéry. Tým Jankovic, který měl věkový průměr zhruba o 15 let vyšší, nejenže nás převyšoval po taktické stránce, ale což bylo nepochopitelné, nás přehrával fyzicky. Aby 46-letý player posledního týmu IV. pralesní procházel jak nůž máslem přes dva až tři 20-leté kluky hrající donedávna krajskou soutěž, je nepochopitelné. Naštěstí stála v bráně opora v Lukáši Hyvlovi, a i když někdy s troškou štěstí, akce soupeře jednu za druhou likvidoval. Samozřejmě, že i my jsme si vypracovaly několik ložených gólových šancí, ale to by nám nesměl při zakončení překážet míč nebo chybět klid doklepnout ho do prázdné branky.
Kdo si myslel, že se obraz hry po přestávce změní, byl ještě více šokován než výkonem v prvním poločase. Snad až v závěrečné desetiminutovce bylo vidět, že na sebe narazily týmy z opačných pólů tabulky a více než šťastnou výhru strhl na naši stranu dvě minuty před koncem, do té doby nepoužitelný, Ondra Rozsévač.
Tímto článkem bych se chtěl rozloučit s jejich psaním. Měl jsme ještě nachystaný hodnocení všech hráčů, kteří během podzimu za „benfiku“ nastoupili, ale rozmyslel jsem si to, nechtíc jitřit vztahy a atmosféru v týmu. A o ten jde především.
Zda to nebyl poslední článek v němž jsem figuroval i jako hráč si musím ještě důkladně rozmyslet.
Přeji všem hráčům, funkcionářům a fandům újezdského fotbalu nadále hodně štěstí, pěkný konec roku a více fotbalové radosti v tom roce 2010.
Na závěr si přeci jen neodpustím aspoň malou pochvalu pro, podle mě, tři nejlepší hráče „benfiky“ na podzim. Vyzdvihl bych Lukáše Hyvla za to, že patřil po celý podzim k opoře mezi tyčemi. Michala Vondráčka (pro mě osobně k nejpříjemnějšímu překvapení) za příkladný fotbalový přehled, klid a přístup ke hře a týmu. A třetího bych jmenoval Honzu Huňáčka za fotbalové umění a až tento hráč opustí heslo, že : „PO TRÁVĚ SE NEBĚHÁ, PO TRÁVĚ SE SMĚJE JJJ“, bude z něho hráč krajských parametrů.
Díky za možnost smět psát o radostech i strastech újezdského fotbalu.
S pozdravem Petr Kopáč ( exprezident )
