Sokol Újezd

    Benfika zaspala začátek a  dovolila nepříjemnému soupeři jít do vedení, kdy využila nedorozumění v domácích řadách. Poté se však mašina domácích začala rozjíždět. Do dvou vyložených brankových příležitostí se dostal Huňáček, ale bohužel své šance neproměnil.  Vyrovnávají gól vstřelil Vohralík, který těžkým volejem trefil přesně k tyči 1:1.   Poté obral Bosman hostující golmana o míč a byl zcela jednoznačně sražen v pokutovém území. Píšťalka rozhodčího  však zůstala němá.  Vedení na stranu domácích strhl Hataš, který obral o míč obránce Ždánic a tvrdou střelou  nedal hostujícímu golmanovi žádnou šanci 2:1. Hosté zahrozili několikrát z brejků, které ovšem nedokázali dotáhnout do konce.  

   Druhý poločas se hrála totální holomajzna. Neustále byla přerušená hra a hlavně všechny nahrávky dopředu byly přerušený ofsajdem, neboť Ždánice hráli neuvěřitelně dobře ofsajdový systém, do kterého pokaždé dokázali lapnout  hráče domácích.  Opravdu hra jejich obrany byla velmi propracovaná (ironie).  Uklidňující gól vstřelil  opět Vohralík, jenž hlavou trefil přesně 3:1.    Hosté dokázali v závěru snížit na rozdíl jediné branky, ale to bylo již vše 3:2. 

   Samostatnou kapitolou v zápasu byl pomezní rozhodčí ze Ždánic, který domácí hráče nehorázným způsobem řezal. Každý míč, jenž šel dopředu byl ofsajdem. Pomezní měl praporek více nad hlavou než dole.  V některých případcech se zcela jistě o ofsajdy jednalo, ale nejméně v sedmi případech zamezil svým rozhodnutím gólu domácích hráčů.  Dnes se již nedivím, že pomezní ve Ždánicích byl inzultován. Co je však zarážející, tak to nebyl tento pomezní, ale člověk, jenž seděl na tribuně a povzbuzoval své hráče, aby již někomu zlomili nohu atd.  (prostě záchvat, pro kterého měl  někdo z domácích zavolat Chocholouška).  I přes to hosté odcházeli do kabin s pocitem velké křivdy, s tím, že měli vyhrát. Už jsem zažil hodně, ale co je moc to moc. Naštěstí jsme si poradili s nefér  praktikami fotbalovou cestou, za což patří hráčům velké dík.